Animefest

Ohayo mina-sama,

ráda bych činnost našeho teamu zahájila Animefestem, který se tento výkend odehrál.

První den - pátek 4.5.

Holky ještě nedošly a já už lítala po bytě v cosplayi z natočenými vlasy a připravená na odchod. Když se NiK, Kasumi, osoi Liah, Shimary a naše známá Lucie přiřítily ke mě domů, ani jsme se všechny nevešly do předsíně. Děvčata si odložila věci na spaní do ložnice (kromě Lucie a Shimary měly ostatní u mě zařízený nocleh) a začaly jsme dodělávat cosplaye, nebo se i bez nich přikrášlovat a podobné věci. Kasumi jsme navlíkly do Mého starého shinigami kimona a různě všelijak jsme si popučovaly hromadu věcí. Dotěď vedle mě leží Liah hřebínek. No když jsme se konečně vymotaly z domu, přišlo společné foto. Já z NiK jako hlavní fotografové jsme se oddaly nelehkému úkolu, a to že nebudeme na vetšině fotek (myslím že NiK to až tak nevadí). Než jsme se mohly vydat na výstaviště, potřebovala jsem si do města skočit vytisknout čárový kód, takže jsem tu bandu nevděčníků táhla městem sebou. Samozdřejmě jsme byly středem pozornosti, ale někteří si to celkem užívaly. Když jsme se konečně dostaly do šaliny mířící na festival, potkaly jsme čtveřici cosplayerů, se kterými jsme se daly do řeči. Padaly tam velmi vtipné poznámky a doteď se musím usmát, když si na to vzpomenu. Nikdo si nebyl jistý, kde že to máme vystupovat, ale nějak jsme se i s chlapci dopravili. Před výstavištěm jsme už zdravily staré známé a utíkaly se registrovat. Pro mé překvepení jsme nedostaly jmenovky jako předchozí léta a to mi málem přivodilo infarkt. Ani nevíte, jek jsem se těšila na kreslení chibi obličejíčku. No nic. Tak tak jsme to stihly na zahájení, neboť nikdo z nás dřív nebyl na výstavišti, tudíž jsme neměly páru, jak se dostat k rotundě. Měla bych taky asi zmínit, že můj orientační smysl je o něco málo horší něž Yachiru. Zvěsti o tom, že rotunda je ještě menší než Skala, byli bohužel pro nás pravdivé. Zahájení pro nás znamenalo stání za poslední řadou, odkuď nás později při koukání na AMVčka vyhnali organizátoři. Tomu říkám začátek, ale OK. Pádily jsme se tedy nadýchat čerstvého vzduchu a daly se do řeči z Narutem. Kasumi neustále koukala zamyšleně na stánky z nejrůznějšími anime poklady. Po technické pauze jsme taktéž v rotundě zhlédly naprosto brutální film Knihomolka. Zbytku se tak nelíbil jako mě, ale lidi, jak často vidíte mařku, jak si smsává na knížce nebo blázna, který neustále skáče z baráků nebo pod náklaďáky. No? Tím jsme zakončily páteční program kolem desáté hodiny, ale povyražení rozhodně nekončilo. Shimary s Lucií se od nás mezitím odpojili, ale ani nevíte jak jsme se nasmály po cestě ke mě. Přišly jsme například na to, že Liah je upíří Itachi, kteý jí upíry (neboli své druhy včetně mě). Po namáhavém dni jsme si daly všechny sprchu a navečeřely se. A pak do hajan, aby jsme byly čilé na další den.

focení před festem

Den druhý  - sobota 5.5.

I když budík zvonil, nechtělo se mi vylést z pelíšku, tak jsem počkala, až si pro mě holky příjdou. Bohužel jsem nemusela čekat dlouho. Vylezla jsem tedy a šla pomoct NiK vytáhnout z postele Liah. Poté jsem z postýlky vytáhla i sestřičku, aby mi pomohla z vlasy (no jo, co se týče těchhle věcí, jsem neschopná). I když nám program začínal až v jedenáct, samozdřejmě jsme nestíhaly. Nebojte, ani hned po ránu nechyběly hádky. A to Rushi vs. Liah. Tedy já a spáč. Šlo o to, že nechtěla snídat. Včera (kromě večeře u nás) celý den nejdedla a ráno jí nebylo moc hej. Nejdřív jsem ji bombardovala buchtami s prozbou a strachem o její zdraví, pak přišlo vyhrožování kde všude bude spát, pokud to nesní a potom nastaly pouze přímé rozkazy. Nakonec jsem do ní dostala dvě buchty a půl krajíce chleba. Jsem prostě machr. Jeden z důvodů, proč jsme pospíchaly byla Liahina mamča, která jí vezla oblečení (Baka! Obleče si cosplay, vezme si peníze, ale převlečení samozdřejmě zapomene.). Po srazu z okaa-san jsme letěly do rotundy na cosplay soutěž. Stály jsme v davu o 47 minut dřív, ale jstejně jsme se tam nedostaly. Má technika jménem hadí škvíra nezabrala. Poznámka: Hadí škvíra znamená, že uděláte hada a první se proplétá každou zkulinou, kterou zahlédne (to jsem byla samozdřejmě já). Musím ale říct, že minulý rok na cosplay divadle to zabralo. No nic, běžely jsme tedy rychle s davem do sálu B, kde se to streamovalo, a to vám můžu říct, že jsem málem umřela smíchy, protože jsme vážně VŠICHNI, kdo se nedostali do rotundy, BĚŽELI nebo aspoň KLUSALI do Bčka. Samozdřejmě jak už to chodí, nevlezly jsme se ani tam, tak jsme otráveně čekaly, až se k nám přidá Shimary (Lucie už na fest nedorazila). Abych odčinila jeden neúspěch, dala jsem si předsevzetí, že na cosplay divadlo už holky protlačím. Nevymíšlím si, když píšu, že jsme si o jednu celou hodinu dřív stouply před ty prokletý dveře. Malá skupinka šílených otaku stejně jako my už tam čekala se stejným cílem. Mezi nimi byla i cosplayerka Renjiho, kterou jsem si oblíbila, neboť zavelela držet formaci, když z rotundy vylízali naši úhlavní nepřátelé, kteří by se rádi taky dostali na cosplay soutěž, nejlíp se před dveřma zastavit a počkat až to začne. Naštěstí je orgové vyhnali. Nejdřív zamíšleli jít i proti nám, ale z našich pohledů pochopili, že bychom jim ukousli hlavy, kdyby se o něco pokusili. Takže jsme přečkali první nevoli, ale nebyla jediná. Na posledních pár minut před vpouštěním začal dav houstnout. A to nebylo všechno. Byli tam dvoje dveře asi dva metry od sebe. Asi si neuvědomujete, jak daleko jsou v davu dva metry. Skoro dvacet kilometrů celkové námahy dostat se k cíli. Ta ironie byla na tom ta, že TY dveře před NÁMI zavřeli. Rychle jsme se pokusili ještě dostat k druhým, ale dav byl najednou tak hustý, že můj milovaný foťák mi zůstal zaražený mezi žebry, a to opravdu nebylo příjemné. Jakmile začali vpouštět, bylo to něco neuvěřitelného. Nic podobného jsem ještě nezažila. Nebudete mi věřit, ale téměř jsem nemohla dýchat a už vůbec se hýbat. Ani jsem nedala nohy od sebe. Byla jsem uvězněná v davu a jediný můj pohyb byl pohyb davu. Když jsem se dostala do sálu, ostatní byly rozházeny všude možně a mě zbyla jen Shimary, ale nad tím jsem neměla čas přemýšlet, neboť trpím klaustrofóbií. Víc než pět minut jsem se klepala jako osika a Shimary mi to dosvěčí. No hlavně, že jsme se tam dostaly. Po cosplay soutěži jsme měli hromadu času, takže focení, focení a... focení. Omylem jsem nechala Kasumi osamotě u stánků. Vím, je to moje chyba. Když za námi došla, měla plnou tašku drahých suvenýrů. Pak následovalo vyhlášení soutěží. Ano, tam se celá naše parta zamilovala do jedné osoby - monster cookie! Anglicky mluvící Nor byl neodolatelný v kostýmu modré příšerky a neuvěřitelně sexy bez něj. Pak vyhlášení skončilo a my odkráčely na přednášku. Neuvěříte, ale opět jsme se tam nedostaly - to jsem byla mírně rozčilená,  ale když nás už nepustili ani na tu, která byla hned po ní v tom samém sálu, neboť plno - jó, to už lítaly blesky. V této agónii jsem podlehla neléhání zbytku a šlo se utrácet. Musím říct, že mi to opravdu zvedlo náladu. Hlavně naše vtipná domluva z anglicky mluvícími prodejci. Všechny jsme si pořídily něco hezkého, hlavně z mé kapsy, neboť jako silně šetřící jsem měla kromě Kasumi (která vše utratila) nejvíc peněz. Takže mi doteď slečny dluží částky, které radši nebudu zmiňovat. Pro moje blaho jsme potkaly Lio a Aiko s Kazuki Akirou - slečny, které opravdu obdivuji, takže padla další fotka. Pozdě večer se nám stala taková vtipná příhoda s Akirou (ne tou od Lio a Aiko), jedním z hlavních osobností Animefestu, ale její obsah radši nebudu zmiňovat. Pak jsme počkaly na Shimaryn odvoz a odjely domů kolem půl jedenácté. Liah samozdřejmě nebylo dobře, neboť přez celý den nic moc nepojedla, narozdíl od nás, cpoucích se jediným občerstvením na AF - hot dogem. Doma opět sprcha, jídlo a spánek. Bylo mi jasné, že sestřička zítra nevstane tak, jak potřebuju, a tak jsem si nemyla vlasy, aby mi účes vydržel. No nejsem génius?

tlačenice v davu

monster cookie a Kasumi

Třetí utrpení v cosplayích - neděle 6.5.

Ráno se vstávalo kolem půl osmé, aby jsme na devátou stihly program. Jak jsem předvídala, sestra spala, takže jsem si rychle upravila vlasy a byla mezi prvními nachystaná (neobvyklé). Tentokrát jsme spěchaly za dalším členem rodiny a to NiKčinou babičkou, od které velmi nesměle vytěžila nějaké penízky, ale že by začala splácet dluh, to néé. Dojely jsme na výstaviště a hupsky dupsky na anime Phi Brain. Abych pravdu řekla, neuvědomila jsem si, že to bude anime, ale i tak mě hodně uchvátilo. Vždycky jsem měla ráda hlavolamy a tam jich bylo celých čtyřicet minut =). Po tomhle programu jsme se přesunuly do sálu B na film Děti, které následují hvězdy, ale mám pocit, že je to nepřesný překlad názvu. To bylo taky dělo. Pojem smrt a nevyrovnanost s ní, další mé oblíbené téma. Tenhle rok mě museli organizátoři sledovat a zjistit si, co mám ráda. Během filmu se k nám přidala Shimary. Po skončení moviečka se k nám připojil Filip, můj kamarád z turisťáku. Ten hňup si povídal z největší hlavou celýho festu a ani mě nepředstavil. Tak jsme ho chňaply a vydali se dát si baštu. Zapomněla jsem zmínit, že naše hlavní živitelka byla Shimary, neboť měla v kouzelné brašničce vždycky něco na zub. Filip nás přemluvil, ať jdeme do herny, kde jsme se chopili nějaké taneční hry. Já se v těchhle věcech moc nevyznám. Hlavní ale bylo, že jsem Filipa rozdrtila při našem duelu, ale pak jsem si málem vyvrkla kotník na schodech. Filipa jsem vystrašila k smrti, když jsem místo v pláč propukla v histerický smích. Venku jsme si s partou povídali mezi sebou, s ostatními skupinkami otaku, udělali pár posledních fotek a odebrali se na zakončení conu. NiK a Shimary se nechtělo, tak jsme šli jen já, Liah, Kasumi a Filip. To vám bylo smutné rozloučení, ale neuvěříte. Monster cookie chvíli vyprávěl své vtipné zážitky z festivalu a pak hodil do davu své tryčko s potiskem monster cookie a svou osobní vůní, neboť ho nosil a hádejte, kdo ho chytil. Samozdřejmě, že člen naší party, a to osoi Liah která v tu chvíli málem omdlela blahem. Doporučil jí ho před nošením vyprat, ale jsem si jistá, že se aspoň rok pračky nedočká. Jestli vůbec někdy. No a tak jsme se smutně rozloučily ze všemi přáteli včetně Filipa a odjely ke mě, kde si děvčata rozebrala věci a odjela domů. Já byla tak vyyčerpaná, že jsem byla ráda, že jsem jim aspoň zamávala z okna.

A tím opět skončil Anime festival - zase za rok. Už teď vymýšlíme s celým teamem skupinkový cosplay.

 Shimary v boji proti Kaihatsuovi

Na závěr bych chtěla říct, že ať už bylo odpoledne hic a večer bouřka u které se mi zvedala sukně, kterou jsem nezvládala držet společně s deštníkem, náramě jsem si to užila a myslím, že můžu mluvit za celý team, když prohlásím, že na dalších festech a to hlavně na příštím výročním rozhodně nebudeme chybět v celém znění naší party.

Děkuji za pozornost

Rushi